V temných chodbách lidských duší,

neřestí dvanáct na naše dveře buší.

Hněv v nás doutná jako žhavé uhlí,

lenost nás tíží, jsme jako ztuhlí.

Pýcha hrdě vztyčuje hlavu vzhůru,

lstivost a závist přinesou pouze smůlu.

Obžerství se živí až do morku kostí,

zoufalství zpívá o světě samých strastí.

Lehkomyslnost tápe ve větru nejistoty,

pomluva zákeřná kazí lidem životy.

Lakomství touží po víc, než může mít,

smilstvo lákadlem je, chce nás využít.

Podvodný plán, co záludně tkví,

v této komedii lidské přetvářky a lží.

Dvanáct neřestí, co v lidských srdcích dýchá,

dvanáct běžných hříchů, co s námi zamíchá.